Určitě nebudu mluvit za ostatní, nedokážu to a ani nemohu. Rád bych řekl jen pár slov o člověku, který nejen pro mě něco znamenal, který nejen mě hodně naučil.
Skvělé shrnutí bohatého života Pana Aloise Janků již provedli Tomáš Holubář a Aleš Holakovský na http://www.ewrc.cz/2006/show.asp?clanek=5553 a jen ztěžka lze něco dodávat. Dovolte mi tedy jen pár osobních slov.
S panem Janků jsem se poprvé setkal v srpnu 2003, na klubové schůzi ARK Hořovice. Tehdy jsem se svým spolujezdcem (tedy on řídil, já navigoval) byl orodovat za spravedlnost po havárii naší zelenáčské posádky na Brdské rally. Samozřejmě, že ze své začátečnické pozice jsme absolutně nebyli schopní pochopit, že rallye je drsný adrenalinový sport a tedy bouračky k němu patří :o). Netrvalo dlouho, poté následovala další klubová schůze a pak další. A ani jsem se nenadál a stal jsem se členem klubu a pomocníkem právě pana Janků.
Později jsem začal vytvářet a spravovat klubové webovky, vytvářet různé tiskoviny a propagační materiály atd atd. Čím dál tím více mě pan Janků zasvěcoval do tajů pořadatele soutěží rallye. V říjnu 2004 jsme se po malé názorové kolizi rozešli. Tehdy vznikl klub Waltter Motorsport Rokycany.
Přiznám se, že si velmi těžko uvědomuji, že už s tímto člověkem nebudu nikdy mluvit. Dnes je to přesně jeden měsíc, co mi pan Janků zavolal. Požádal mě, jestli bych mu nepomohl právě s připravovanou Rally Litavka. Celý den jsme strávili po tratích této opravdu krásné soutěže v červené Pandě, bavili se, smáli, diskutovali, dohadovali o retardérech a kreslili křižovatku po křižovatce v náladě přesně takové, jako kdysi. Nikdo z nás už nemyslel na minulé neshody. Opět jsem měl tu čest pracovat po boku Pana Janků.
Je mnoho vlastností, které dokáží lidé kritizovat, avšak já poznal mnohem více těch, které lze jen vyzdvihovat.
Nejvíce jsem si vážil boje, který pan Janků sváděl s ostatními pořadateli, organizacemi. Je až neuvěřitelné jak hrdě si stál za svým názorem, za svou touhou podporovat v motoristických sportech ty nejmladší, ty nejméně majetné, ty nejméně zkušené. S jakou radostí připravoval jinak nevýdělečné soutěže právě pro tyto skupiny začínajících, po závodění prahnoucích i zkušených závodníků.
Chtěl bych mu zpětně za vše, co mě naučil, co mi ukázal, kam všude mě vzal, moc a moc poděkovat.
Teď bych si dovolil mluvit za všechny zbylé členy ARK Hořovice...
... doufáme, že se tam shora na nás Pan Janků nebude zlobit a naopak nás podpoří. Cítíme jako povinnost pokračovat v jeho dlouholeté práci.

Ještě jednou díky...

Robert "Waltter" Valečko